zdravá budoucnost, alternativní medicína, odstranění nemocí
Získejte EBOOK zdarma

Jméno *

E-mail*

Poznámka: Pole označená * jsou povinná.

V dnešním článku se podíváme na zoubek zubním plombám. Níže najdete úryvek z knihy „Co vám lékaři neřeknou“ od Lynne McTaggartové a na závěr si řekneme, co dělat v případě, že již amalgámové plomby máte. Lynne McTaggartová je oceňovaná, úspěšná novinářka a spi­sovatelka. Její články se objevují v mnohých významných amerických a britských časopisech a novinách včetně New York Times, londýnských Sundav Times, Saturday Review, Listener, Parade a Sunday Telegraph. Paní McTaggartová je autorkou dvou starších knih. The Babv Brokers: The Marketing of White Bahies in America (vydal The Dial Press) je první kniha, která přináší závažné exposé do aféry soukromých adopcí v Americe. McTaggarto­vá byla požádána, aby o své práci o adopci a pěstounské péči svědčila před podvýborem amerického Senátu, a byla oceněna Cenou za zásluhy Ženského tiskového klubu, která se každo­ročně předává jedné autorce za významnou novinářskou práci. Její druhá kniha Kathleen Kennedy: Her Ufe and Times (vydáno v The Dial Press) v Británii vydavatelstvím Weidenfeld & Nicolsonh, která pojednává o vztazích mezi staršími Kennedyovými dětmi, je ceněna za to, že poskytla „působivé a až krutě průzračné brýle“, jimiž je možno vidět další Kennedyovy „daleko jasněji, než kdy předtím“. V roce 1988 založila se svým britským manželem Bryanem Hubbardem The Wallace Press, společnost pro vydávání bul­letinů a knih. Je vydavatelkou bulletinu pro pacienty „Co vám lékaři neřeknou“, jehož cílem je lepší informovanost veřejnosti o rizicích léků a postupů běžně užívaných v medicíně. Je též spolu vydavatelkou bulletinu pro rodiče Mothers Know Best a časopisu Proof!, který přináší vědecké důkazy o alternativní medicíně.

I když je kniha poněkud staršího data, najdete tam spousty cenných informací vedoucí k zamyšlení a ke změně postojů.

 

NEŠKODNÉ AŽ DO DOBY, NEŽ SE UKÁŽE, ŽE JE NEBEZPEČNÉ

Co byste řekli tomu, kdybyste slyšeli, že si lékaři vybrali jednu z nejjedovatějších látek, kterou člověk zná, neobtěžova­li se ji vyzkoušet, pak ji nastálo vkládali do vašeho těla a usta­vičně trvali na tom, že neexistuje žádné nebezpečí a že vám to nemůže uškodit?

AMALGÁMOVÉ VÝPLNĚ

Americká stomatologická společnost nepřestává hájit názor, vyslovený v roce 1984, že „pokud se rtuť zkombinuje s kovy, používanými v zubním amalgámu, tak se její toxické vlastnos­ti zruší.“ Shodný postoj zaujímá i Britská stomatologická spo­lečnost. Je to ale stanovisko, které je postavené na zvrácené logice: amalgámové výplně (plomby) jsou bezpečné, protože nejsou žádné důkazy, které by nevyvratitelně prokazovaly opak.

Ačkoli naše výplně označujeme jako „stříbrné“ nebo rtuťo­vé, je amalgám ve skutečnosti tvořen přibližně z 52 % rtutí a zbytek je měď, cín, stříbro a zinek. Amalgám, což doslo­va znamená „smíchán se rtutí“, byl jako zubní výplň objeven na konci 19. století jako levná sloučenina, která měla nahradit zlato, jež bylo velice drahé, a olovo, které bylo považováno za velice nebezpečné. V roce 1819 byl zaveden v Británii a v Americe na konci 20. let minulého století. Tehdejší americ­ká společnost zubařů, Národní společnost zubních lékařů (ADS), dlouho diskutovala o tom, zda mají rtuťnaté, amalgámové výplně používat. Společnost vystoupila proti rtuti a pro­hlásila, že by se měla vyřadit. Ale amalgám byl proti ostatním materiálům té doby o tolik levnější, že se stal výplní volby, především u zubařů, jejichž pacienti byli chudí, a navíc byl povýšen na politický problém – plombu si může dovolit kaž­dý. Většina zubařů se rozhodla ignorovat varování a známou toxicitu rtuti a argumentovala tím, že ti, kteří si oblíbili zlato, to dělají čistě z finančních důvodů a odmítají poskytnout lékařskou pomoc pacientům s nízkými příjmy. Do roku 1840 se ADS zcela vyčerpala rozprouděným zuřícím bojem kolem amalgámu a poté byla rozpuštěna.

Téměř o 60 let později byla založena nová společnost zubařů, Americká stomatologická společnost (ADA), která označila rtuť v amalgámech za bezpečnou – přijala stanovis­ko, které ADA zastává dodnes. Doktor Murray J. Vimy, mimořádný klinický profesor katedry medicíny na University of Calgary v Kanadě, který věnoval 15 let výzkumu vlivů amalgámu, celý problém vystihl tak, že amalgám proklouzl trhlinou v bezpečnostních opatřeních, protože se používá již velmi dlouho. O lécích nebo látkách, které se staly předobra­zem pro vznik regulačních orgánů, jako je americký Úřad pro potraviny a léky, se říká, že by byly „odloženy do starého železa“, kdyby se začaly užívat až v době, kdy probíhalo bez­pečnostní testování. „Kdybychom znalosti, které máme o účincích amalgámových výplní, předložili před Úřad pro potraviny a léky dnes, tak by tyto plomby nebylo dovoleno používat, protože by neprošly ani požadovanými testy na zví­řatech, natož aby obstály ve zkouškách na lidech“, říká doktor Vimy a odkazuje tím na pokusy na zvířatech, které v současné době FDA požaduje.

V roce 1993 vydala americká Veřejná zdravotní služba zprávu zabývající se bezpečnosti zubních amalgámu. Zpráva připouští, že malá množství rtuťových par se uvolňuji z plomb a mohou být vstřebávána do organizmu a že mohou vyvolat u úzce omezené skupiny alergických jedinců nepatrnou reak­ci. Nicméně uzavírá, že „nemáme dostatek důkazů pro to, že by bylo amalgámem ohroženo zdraví převážné většiny lidí, ani že by odstranění amalgámových plomb mělo na zdravotní stav nějaký příznivý vliv“.

Stanovisko amerického Úřadu pro potraviny a léky je stále takové, že neexistují žádná právoplatná fakta, dokazující kli­nickou škodlivost pro pacienty, a že odstranění amalgámo­vých výplní nikoho neochrání od nežádoucích vlivů na zdraví nebo nezvrátí průběh již přítomného onemocnění.

Tento postoj je v rozporu s teoriemi několika jiných zemí. V Německu na počátku roku 1992 rozhodl Federální zdravotní úřad (Bundesgesundheitsamt, nebo BGA), že amalgámové výplně by se měly používat pouze na stoličky. BGA také upo­zorňuje, že amalgám obsahující gamma-2, sloučeninu cínu a rtuti, by měl být zakázán pro svou podstatnou nestabilitu a riziko, že se rtuť bude uvolňovat během plombování zubů. Německá vláda je rezervovaná a popírá přítomnost vědeckých důkazů o tom, že by amalgám mohl být příčinou nějaké dlou­hodobější choroby u lidí, kteří nejsou alergičtí nebo u nichž nedojde k elektrochemické reakci. Na druhou stranu také doporučuje, že by se amalgám neměl používat u těhotných žen, pacientů s poškozením ledvin nebo u batolat. Německý federální registr zubních lékařů zaslal ministrovi zdravotnictví dopis s požadavkem, aby vydal nařízení, které nedovolí žád­nému zubnímu lékaři v Německu používat zubní amalgám. Švédové již udělali první krok v úplném zákazu amalgámo­vých výplní a ten by měl vejít v platnost rokem 1997. Rakous­ko rozpracovává plány na zákaz amalgámu do roku 2000. A některé německé společnosti, jako je Degussa, jeden z největších světových výrobců zubního amalgámu, zastavují výrobu této látky – ačkoli v době psaní této knihy představuje polovinu jejího obratu – a přecházejí na výrobu kompozitních výplní (plastové náhrady amalgámu). V nedávno odvysíla­ných zprávách britské televize přiznal doktor Matthias Kuhner, hlavní manažer Degussy, že jedním z důvodů tohoto kro­ku byly potenciální soudní procesy.

Stomatologické společnosti Kanady a Spojených států tvr­dí, že ohrožení ze zubních amalgámů je minimální ve srovnání s dietní expozicí – že lidé nakonec získají většinu rtuti z tuňá­ka. Když ale Světová zdravotnická organizace požádala o názor světové odborníky na toxikologii rtuti, tak ti po pro­zkoumání vědecké literatury uzavřeli, že největší denní expo­zice rtuti u lidí pochází z amalgámových plomb. Vypočítali, že člověk denně přijme a zadrží 3 až 17 mcg rtuti ze zubních plomb a jen 2,6 mcg z ryb a mořských produktů, dalších potra­vin, vzduchu a vody. Výbor také uzavřel, že vzhledem ke rtu­ťovým parám „nemůže být stanovena specifická hladina, která ještě nemá pozorovatelné účinky (NOEL)“ – což znamená, že o žádné, jakkoli malé expozici rtuťovým parám nemůže být řečeno, že je zcela neškodná. Doktor Lars Freiberg, hlavní poradce Světové zdravotnické organizace v záležitostech bez­pečnosti rtuti a snad i čelná světová autorita v oblasti toxikolo­gie rtuti, řekl: „Neexistuje žádné bezpečné množství rtuti.“

ČASOVANÝ JED

Rtuť je pro člověka nepochybně mimořádně jedovatá látka. Uznávané Toxikologické středisko na University of Tennessee, které klasifikuje jedy podle jejich letální toxicity pro člo­věka, hodnotí rtuť číslem 1600 – přičemž nejsmrtelnější jed plutonium má známku 1900. Toto ohodnocení staví rtuť mezi nejjedovatější látky, které člověk zná.

Zubní lékaři přinášejí sami na sobě obrovské množství důkazů o otravách rtutí: pitevní protokoly skupiny zubařů uka­zují na vyšší koncentrace tohoto kovu v hypofýze a dvojnáso­bek mozkových nádorů ve srovnání s ostatní populací. „Zubní lékařky a ostatní ženský personál má nejméně trojnásobné riziko sterility, narození mrtvého plodu a potratu,“ a všichni stomatologičtí zaměstnanci mají vyšší koncentrace rtuti v centrálním nervovém systému, ledvinách a ve žlázách s vnitřní sekrecí. Ještě více znepokojující je podezření, že amalgám způsobuje jemné poškození mozku u těch zubařů, kteří jsou amalgámovým výplním vystavováni pravidelně. Před několika lety byly stanovovány v Singapuru neurologic­ké funkce skupiny zubních lékařů a zjistilo se, tito lidé byli méně výkonní než podobná skupina, která nebyla v pravidel­ném kontaktu s amalgámem, ačkoli v inteligenčních testech měly obě skupiny stejné výsledky. Čím vyšší byla jejich expozice rtuti, tím horší bylo jejich neurologické vyšetření. Také doktorka Diana Echeverriaová, neurotoxikoložka z Uni­versity of Washington, testovala americké zubaře, aby zjisti­la, jestli budou vykazovat nějaké známky otravy rtutí. Ve své studii zjistila jemné poruchy v manuální zručnosti a soustře­dění – oba nálezy jsou důkazem poškození centrálního nervo­vého systému.

Další důkaz vysoce toxických vlastností rtuti přichází ve formě pedantických doporučení Amerického výboru pro zub­ní materiály a zařízení, která se týkají jejího skladování a pou­žívání. Tato organizace doporučuje, aby zubní lékaři používali neprodyšně zatavené kontejnery, a tak se vyhnuli jakémukoli kontaktu se rtutí, a aby byly veškerému stomatologickému personálu každoročně prováděny testy na hladiny rtuti.

Jednostranným názorem jak Britské, tak i Americké stoma­tologické společnosti je tvrzení, že rtuť se v amalgámových plombách stává inertní, neboli když se smíchá s ostatními kovy a vloží do úst, jako by se „uzamkla“. Početné výzkumy ale dokazují, že rtuťové páry se neustále z výplní uvolňují, zvláště když žvýkáte nebo když jíte horké nebo kyselé potra­viny. University of Calgary v Kanadě, která stojí na předním místě ve výzkumu amalgámu, zjistila, že žvýkání zvyšuje intraorální (v prostoru úst) obsah rtuti šestkrát, jestliže máte amalgámové plomby, a tak se stává obsah rtuti v ústech 54krát vyšší než u lidí, kteří tyto plomby nemají. Čím vyšší je počet plomb, tím více rtuťových par se uvolňuje. Na konferenci v King’s College v Cambridge oznámil profesor R. Soremark z katedry stomatologické protetiky Švédského institutu v Karolingska: „Vstřebatelnost se blíží 90 procentům, z nichž 74 procent se zadržuje v plicích. Za 10 minut se 30 procent rtu­ti, vstřebané do ptic, dostane do krve.“ Rtuť muže „korodovať“, jinak řečeno reznout, neboť jak přichází do kontaktu s horkem, slinami a různými látkami, jako je fluorid nebo zla­to ze zubních náhrad, vznikají na povrchu amalgámu kovové ionty a pára. I když se většina z toho vyloučí, akumuluje se asi 10 procent v různých orgánech a tkáních těla. Kromě toho se může kombinací pěti kovových prvků, obsažených v amalgá­mu vytvořit 16 různých produktů koroze, které se potulují po těle, a my o jejich účinku nic nevíme. Profesor J. V. Masi z Western New England College v Springfieldu v Massachu­setts, který se tímto problémem zabýval do detailů, napsal, že všechny kovy používané v materiálech záchovné stomatolo­gie, mají schopnost korodovat.

PODSTATA DŮKAZŮ

Ačkoli se dá o mnoha důkazech týkajících se rtuti i spekulo­vat, vzrůstá množství dokladů o tom, že se uvolněná rtuť usa­zuje v tkáních organizmu. Věděli jsme, že se rtuť uvolňuje při žvýkání, ale až donedávna jsme nevěděli, kde končí. V prosin­ci 1989 doktor Murray J. Vimy, mimořádný klinický profesor katedry medicíny, spolu s mnoha dalšími lékařskými vědci z kateder radiologie, medicíny a lékařské fyziologie na Uni­versity of Calgary v Kanadě, publikoval studii, ve které byly zaplombovány zuby dospělých ovcí radioaktivním amalgá­mem. (Použitím radioaktivního amalgámu se dobře „označkovala“ rtuť, takže mohla být dobře sledována. Vyloučila se tím i potřeba kontrolního souboru, protože rtuť z potravy, vzduchu a vody takto označena nebyla. Ovce byty vybrány proto, že jejich fyziologická odpověď je lidským reakcím nejvíce podobná.)

Během 29 dnů se podstatná množství rtuti objevila v pli­cích, trávicím traktu a tkáních tlamy ovcí. Studie praví, že po vstřebání rtuti se „vysoké koncentrace zubního amalgámu rychle soustředily v játrech a ledvinách.“ V průběhu 29 dní se naměřené hodnoty rtuťových par v tlamách ovcí těsně přiblíži­ly hodnotám, zjištěným u lidí v předchozích výzkumech. Podstatná množství rtuti obsahoval i mozek, srdce a několik endokrinních žláz.

Studie uzavírá: Výsledky našeho pokusného zkoumáni jsou v rozporu s anekdotickým názorem klinické medicíny, která tvrdí, že amalgámové zubní výplně jsou bezpečné. Experi­mentální důkazy, podporující bezpečnost amalgámu, jsou při nejlepší vůli nedostačující. Z našich poznatků uzavíráme, že zubní amalgámy mohou být významným zdrojem chronického zatížení /rtutí/.

Doktor Vimy se svými kolegy strávil více než deset let zkou­máním účinků amalgámových plomb u ovcí, opic a později i u lidí. I když bylo dodneška vydáno na 12 000 článků o nebezpečnosti amalgámu, je až zásluhou ohromujících nále­zů a zájmu uznávaných lékařských pracovišť, jako je Universi­ty of Calgary, že se o tomto tématu rozproudila debata, zejmé­na v Severní Americe.

Materiál, který doktor Vimy a další publikovali, ukazuje, že se rtuť z amalgámových plomb stěhuje do tkání organizmu a zde škodí – podobným způsobem jako „časovaný je“, jak to nazval Vimy.

Rozsah poškození se dosud zkoumá. „Máme důkazy, že existuje jisté riziko, nevíme sice, jak je toto riziko velké, ale je samozřejmě moudré s ním počítat a zkoumat je,“ říká Vimy.V počátečních experimentech doktora Vimyho na ovcích se radioaktivní rtuť usadila v žaludku, játrech, levé a pravé ledvi­ně, v tlamě, plicích a trávicím traktu, v mozku, srdci a endo­krinních žlázách. „Čím hustší je tkáň, tím větší objem rtuti se v ní nahromadí,“ řekl doktor Vimy.

Ovce byly původně vybrány pro studii University of Calga­ry, protože jsou zdatnými přežvýkavci – to znamená, že žvý­kají celý den. Tým doktora Vimyho měl pocit, že kdyby se rtuť nedostala do tkání a orgánů ovce, tak by nepřešla do tkání nebo orgánů jakékoli jiné živé bytosti. Jak stručně shrnuli, „ovce přestavují ten nejhorší scénář.“

Ačkoli ovce vykazují podobnou fyziologickou odpověď jako lidé, museli doktor Vimy a jeho kolegové čelit kvůli ovcím posměchu, protože žvýkají častěji než lidé a mají více než jeden žaludek, takže mají i bohatší bakteriální osídlení trá­vicího traktu. (Lékařský tisk měl tendenci znevažovat jejich nálezy takovými titulky, jako: „Bečícím ovcím plombují zuby amalgámem“). Skupina doktora Vimyho se tedy rozhodla svůj pokus zopakovat, tentokrát na opicích. Opice si vybrali proto, že jejich frekvence žvýkání je dost podobná žvýkání lidí, stej­ně jako jejich chrup, strava, dietní režim, způsob žvýkání a činnost orgánů. U opic našli stejný způsob ukládání rtuti, v ústech, plicích a trávicím traktu, jaký viděli u ovcí.

Výsledky Vimyho zvířecích studií byly potvrzeny prácí profesora H. Vaskena Aposhiana, vedoucího Oddělení mole­kulární a celulární biologie na University of Arizona v Tucsonu. Aposhian se svým týmem spočítal u dobrovolníků amalgámové plomby a na tomto základě doslal každý své amalgámové skóre. Účastníci studie pak dostali sůl 2,3-dimercaptopropan-1-sulfonové kyseliny (DMPS), komplexotvorné činidlo, které na sebe váže rtuť a odstraňuje ji z těla močí. Analýza výsledků ukázala, že čím více amalgámu bylo v zubech, tím více ho bylo i v organizmu, jak ukázalo vylučování DMPS. Aposhianova skupina byla též schopna prokázat, že dvě třeti­ny rtuti vyloučené močí těch účastníků, kteří měli v zubech amalgám, pocházelo z těchto jejich plomb.

V roce 1990 provedl doktor Vimy se svými spolupracovní­ky další pokus na ovcích, aby zjistil účinek cestování rtuti po organizmu, hlavně u takových orgánů, jako jsou ledviny. Po umístění řádných (tentokrát neradioaktivních) plomb do tlamy několika ovcí měřila Vimyho skupina průtok inulinu, zvláštní­ho typu škrobu, ledvinami ovcí. Jde o standardní ukazatel led­vinových funkcí, neboť inulin není ani vylučován, ani vstřebá­ván. „Třicet dní po umístění amalgámových výplní byla funk­ce ledvin a jejich filtrační kapacita snížena o 50 procent,“ říká doktor Vimy. Kontrolní skupina ovcí, která dostala bílé, pla­stové plomby, nevykázala ve funkci ledvin žádné změny.

Výzkumníci zjistili prudké zvýšení koncentrace sodíku v moči (o 300 procent), i když byl u zvířat omezen příjem sodí­ku ve stravě. To poukazuje na to, že se podstatné množství toho­to minerálu ztrácí. Našli též rychlý pokles vylučování albuminu – o 68 procent. Souvisí to se zhoršením zpětného vstřebávání močoviny a snížením průtoku krve ledvinami. Vimy pozname­nal: „To je jako by chodily jen s jednou ledvinou“.

ONEMOCNĚNÍ, KTERÁ MOHOU SOUVISET S AMALGAMEM

Nemáme žádný přesvědčivý důkaz, že by amalgámové výplně způsobovaly určité choroby, zvláště když o toxicitě rtuti u kte­réhokoli člověka s těmito plombami rozhoduje ještě genetická predispozice, doba po kterou jsou v organizmu přítomny, fak­tory prostředí a tak dále. Mnoho nových studií a klinických pozorování však poukazuje na možnou souvislost mezi amal­gámem a množstvím nemocí.

RTUŤ A IMUNITNÍ SYSTÉM

Zdá se, že rtuť z amalgámových výplní snižuje počet T-lymfocytů, jedné z nejdůležitějších složek našeho imunitního sy­stému.

Imunitní systém obsahuje T-lymfocyty a B-lymfocyty. Vel­mi všeobecně řečeno jsou z mnoha typů T-buněk nejdůležitější lymfocyty T4, zvané „pomocné“ buňky, jejichž úkolem je roz­poznávat cizorodý materiál a rakovinové buňky, které B-lym­focyty pohlcuji a ničí. Bez těchto pomocných lymfocytů nemo­hou B-lymfocyty vykonávat svou funkci. Proto také v případě AIDS dochází k lomu, že ačkoli je dost B-lymfocytů pro boj s útočícími viry, chybí T-lymfocyty, které nepřítele označí.

Lymfocyty T8 („tlumivé“ buňky) na druhé straně brání B-lymfocytům, aby napadaly normální tkáně organizmu. Jakéko­li snížení celkové populace T-lymfocytů nebo porušení křehké­ho poměru T4:T8 může vést k autoimunitním onemocněním, jako je roztroušená skleróza, lupus eryihematodes (chronická zánětlivá choroba), zánětlivé onemocnění střev a podobně.

David Eggleston, kalifornský zubař, který studuje vliv expo­zice rtuti, ve své, jak sám říká, „předběžné zprávě“, uvádí měře­ní počtu T-lymfocytů tří pacientů před a po odstranění amalgá­mových vyplní. Ve všech třech případech se procento T-lymlocytů podstatně zvedlo (ze 47 na 73 % v jednom případě, jde tedy o 55,3 procentní vzestup). Eggleston pak znovu vložil dvěma z těchto pacientů amalgám do dutin v zubech a měřil procento T-lymfocytů. V obou případech množství T-lymfocytů opět pokleslo (v případě již výše uvedeného pacienta na 55 % - došlo k 24,7 procentnímu snížení). Nakonec, když Eggleston odstranil nový amalgám a dal místo něj neamalgámové výplně, T-lymfocyty se zase u všech pacientů zvýšily – na 72 % u již uvedeného pacienta, čili o 30 %.

Na konferenci v roce 1990 Eggleston referoval o 30 tako­vých pokusech s průměrným zlepšením počtu T-lymfocytů o 30 procent. Coloradský zubní lékař Hal Huggins, autor kni­hy Iťs All in Your Head (Avery), který se sám zabýval toxic­kým účinkem amalgámových výplní u pacientů, tvrdí, že toto číslo je umírněné. „Na University of Colorado jsem po odstra­nění plomb zjistil nárůst počtu T-lymfocytů o 100 až 300 pro­cent,“ říká. Tato zjištění by mohla znamenat, že amalgám možná hraje roli jako příčina nebo zhoršující činitel alergií, autoimunitních chorob nebo i leukémie. V podstatě se ukáza­lo, že abnormality v buňkách bílé krevní řady, které nacházíme také u leukémie, se po řádném odstranění plomb u pacientů normalizují.

MYALGICKÁ ENCEFALOMYELITIS A ROZTRUŠENÁ SKLERÓZA

Není vyloučen ani vztah mezi otravou rtuti z amalgámových plomb a ME (myalgickou encefalomyelitidou) a též roztrouše­nou sklerózou (RS) a dalšími sklerozujícími chorobami, jako je ALS, zhoubné onemocnění, které zle postihlo i astrofyzika doktora Stephena Hawkinga. V jedné studii, provedené ve Švédsku, byly hladiny rtuti u pacientů s MS v průměru 7,5 krát vyšší než v kontrolní skupině. V mnoha případech léčba antio­xidanty (tedy vitaminy A, D a E, selénem nebo odstraněním amalgámových výplní) pacienty zlepšila a někdy uzdravila úplně.

Britský lékař doktor Patrick Kingsley, známý svými prace­mi o RS a rakovině, a Hal Huggins ze Spojených států léčili stovky obětí RS a téměř vždy našli důkaz otravy rtutí. Kromě toho mnoho pacientů přecitlivělých na amalgám vykazuje kla­sické příznaky RS: pocit necitlivosti a brnění končetin, píchá­ní v obličeji, chvění nebo třes rukou a nohou. V roce 1984 byla jedné švédské pacientce s četnými neurologickými potížemi diagnostikována ALS, která se považuje za smrtelnou choro­bu. Zubař, který rozpoznal mnoho příznaků podobných potí­žím při otravě rtutí, navrhl, aby si pacientka nechala své četné amalgámové plomby odstranit, obzvláště když datovala počá­tek svých neurologických problémů od té doby, co jí byly zuby zaplombovány. Šest týdnů po výměně plomb byla pacientka schopná chodit do schodů bez bolestí v zádech. O čtyři měsíce později se vrátila do téže Fakultní nemocnice v Umea ve Švédsku, kde byla její nemoc diagnostikována, na týdenním podrobnějším vyšetření. Do její lékařské dokumentace bylo zapsáno: „Neurologický nález je naprosto bez komentáře. V této chvíli pacientka nevykazuje žádné onemocnění moto­rického neuronu typu ALS. Byla informována, že je z neurolo­gického hlediska zcela zdráva.“ Lékaři uzavřeli, že její potíže měly souvislost s přítomností rtuti v míše. Po devíti letech se tato žena stále těší dobrému zdraví.

Otrava rtutí způsobuje také často nevysvětlitelnou chronic­kou únavu. Hal Huggins říká, že přes 90 procent z jeho 2 000 pacientů pociťovalo únavu s příznaky ME, které se zlepšily po odstranění plomb. Huggins říká, že je to z biologického hle­diska snadno vysvětlitelné. Rtuť zasahuje do schopnosti červe­ných krvinek přenášet kyslík; u většiny z jeho pacientů, kte­rým je proveden „oxyhemoglobinový test“, je transportní schopnost červených krvinek přibližně poloviční, než by měla být. To vysvětluje, proč jsou chronicky unavení, ačkoli mají normální hladinu hemoglobinu.

AMALGÁN V TĚHOTENSTVÍ

Plomby se rtutí u těhotných žen mohou ovlivnit také rostoucí plod. V další studii University of Calgary umístil Vimy a jeho kolegové radioaktivně označený amalgam do 12 stoliček pěti březích ovcí ve 112. dnu jejich březosti. Již po třech dnech zaplombování zubů byla rtuť očividně přítomna v krvi plodů a v amniotické tekutině; o 16 dní později se objevila ve fetálních hypofýzách, játrech, ledvinách a částečně také v placen­tě. Za 33 dnů (v době blížícího se termínu porodu) měla většina mláďat vyšší hladiny rtuti než jejich matky. A během koje­ní měly matky v mléce osmkrát více rtuti než v krvi. Ve Švédsku je zakázáno používat rtuť u těhotných žen, což zře­telně kontrastuje s britským zdravotním systémem, který podněcuje ženy, aby si nechávaly během těhotenství spravo­vat zuby.

Nedávno provedené humánní studie ukázaly, že rtuť z mat­činých výplní prostupuje přes placentární bariéru a usazuje se v mozku jejího dosud nenarozeného dítěte. Profesor Gustav Drasch (soudní toxikolog) vyšetřoval se svými kolegy z Insti­tut fur Rechtsmedicine v Mnichově mozky, játra a ledviny mrtvých kojenců a plodů, potracených ze zdravotních důvodů. Zjistili, že množství rtuti u dětí zřetelně odpovídá počtu amalgámových výplní jejich matek. Přišli také na to, že děti hroma­dí ve svých ledvinách rtuť z amalgámu do té míry, jak se to děje u dospělých z jejich vlastních plomb. Jelikož většina těchto dětí nebyla zcela evidentně kojena nebo některé byly krmeny pouze velmi krátce, vědci uzavřeli, že rtuť musela pře­jít přes placentu.

PLODNOST

Máme též důkazy, že amalgámové výplně mohou ovlivnit plodnost. Skupina německých žen s hormonálními nepravi­delnostmi se vyšetřovala s cílem, aby se zjistilo, jestli v jejich organizmu nejsou nadměrné hladiny některých látek z prostře­dí, jako rtuti, pesticidů nebo průmyslových chemikálií. Zdale­ka nejběžnějším problémem byla kontaminace rtuti, jejíž hla­diny opět významně odrážely počet plomb jednotlivých žen a množství rtuti, které se uvolňuje při žvýkání.

PADANÍ VLASŮ

Zubní plomby se rtutí mají vliv i na padání vlasů. V jedné studii měla téměř polovina žen s nevysvětlitelným padáním vlasů v organizmu očividně více rtuti; u dvou třetin se stav upravil, když jim byly plomby odstraněny.

ALERGIE ZPŮSOBENÉ RTUTÍ

Ačkoli nemáme žádné definitivní vědecké důkazy, že by rtuť nějakým způsobem přispívala k alergiím, zubní lékaři vypozo­rovali spoustu kazuistik (t.j. klinických případů) ve kterých se pacienti, trpící nějakou nesnášenlivostí potravin či některého z faktorů prostředí, do určité míry zlepšili po odstra­nění zubních výplní.

Tara, pacientka ze Švédska, trpěla různými alergiemi, včetně ekzému, už od narození. V pěti letech jí začalo těžké astma a denně musela užívat léky. Během celé puberty byla často hospitalizována. Také jí trápily kruté bolesti hlavy s dvojitým viděním. Ve třech letech Taře poprvé zaplombovali zub amalgámem; nakonec měla mít celkem sedm výplní na 11 zubních ploškách. Vědci, kteří zkoumali její anamnézu, si uvědomili, že její astma začalo po umístění dvou hlubokých zubních výplní. Také zjistili, že její matka získala jednu vel­kou amalgámovou plombu během těhotenství.

Tara i její matka svolily, aby jim byly odstraněny všechny jejich amalgámové výplně. Šest týdnů od dokončení celé pro­cedury začal Taře mizet ekzém a už nikdy nepotřebovala léky na astma. Po sedmi měsících se obě choroby zcela vyléčily a neprojevily se po celých osm let, kdy je její stav sledován.

Vědecké studii se již více přiblížíme zprávou, sjednocující šest oddělených studií pacientů, kteří si nechali vyměnit své amalgámové plomby. Osmdesát devět procent z počtu téměř 1600 účastníků hlásilo vyléčení či zlepšení 31 druhů různých postižení. Ve studii sestavené z dat čtyř zemí hlásilo 83 procent lidí zlepšení veškerých zažívacích potíží a 76 procent zlepšení problémů s močovým ústrojím; 87 procentům se vyléčila či zmírnila migréna a 75 procent těch, kteří měli roztroušenou sklerózu, oznámili, že se cítí lépe nebo že se vyléčili.

Kdyby se tato čísla převedla na počet všech Američanů, kteří mají amalgámové plomby, pak by se 17,4 milionů lidí s alergiemi tento stav zlepšil nebo vymizel po jednoduché výměně zubních výplní se rtutí za nějaké neamalgámové.

I když jsme slyšeli o mnoha úspěších, Hal Huggins upozor­ňuje, že na rozdíl od jeho pacientů s RS, z nichž se jich zlepši­lo 85 procent, se z pacientů „nemocných z prostředí“ cíti lépe pouze 60 procent, což naznačuje, že rtuť je pouze jedním z mnoha přispívajících faktorů.

ZAŽÍVACÍ POTÍŽE

Vědecky studována je už ale schopnost rtuti ničit střevní bak­terie a vytvářet rezistenci na antibiotika. Tým University of Calgary sjednotil své síly s doktorkou Anne O. Summersovou a jejími kolegy z Mikrobiologického oddělení University of Georgia v Athénách, kteří jsou odborníky v záležitostech týka­jících se střev. Z Calgary poslali Summersové a jejím kolegům hrubý náčrt výsledků šesti opic, aby jej zanalyzovali z hledis­ka účinku rtuti na střevní flóru.

Výzkumníci z University of Georgia našli v dásních a stře­vech opic, které měly zuby zaplombované amalgámem, zvý­šené množství bakterií rezistentních na rtuť. Ve své dřívější práci doktorka Summersová prokázala, že když jsou ve stře­vech bakterie vysoce rezistentní na rtuť, pak je vysoký i jejich stupeň rezistence na antibiotika. Kmeny bakterií, rezistentních na rtuť, jako jsou například streptokoky, byly v jejím výzkumu rezistentní na ampicilin, tetracyklin, streptomycin, kanamycin a chloramfenikol.

Velmi zjednodušeně vzato vytváří přítomnost rtuti změny v chemickém složení 1,15 kg „přátelských“ bakterií žijících ve střevě a činí je rezistentními na antibiotika. To znamená, že bakterie, které jsou základem pro nerušený chod imunitního systému, jsou v podstatě „zadané jinde“ a již nejsou schopné udržet plísně, jako je třeba Candida albicans (která způsobuje afty), v šachu. Pozměněné bakterie také zvyšují vstřebávání rtuťových par, které se dostávají ze zubů. V důsledku toho dochází k špatné funkci střev, kdy je narušen metabolismus bílkovin a střevní flóra, a to vysvětluje situaci, při které částeč­ky potravy procházejí nestrávené. Doktor Vimy se domnívá, že amalgámové výplně by mohly být zodpovědné za kandidózu a obrovský výskyt alergií, které se náhle objevují u lidí středního věku, stejně jako za všeobecný problém rezistence na antibiotika, který je v populaci všudypřítomný.

ALZHEIMEROVA CHOROBA A RTUŤ

Ačkoli Vimy dokázal, že rtuť ze zubních výplní cestuje do mozku pouze u ovcí, máme nyní důkazy, že se usazuje i v mozku lidí. Americký zubní lékař a vědec David Eggleston strávil několik měsíců v místní okresní márnici a vyšetřoval nahromadění rtuti v mozkové tkáni 83 obětí havárií, které měly plomby z amalgámu a odhalil, že počet zubních výplní stojí ve vzájemném vztahu s množstvím rtuti v mozku. Patrick Störtebecker ze Störtebeckerovy nadace pro výzkum ve Stockholmu uvádí studie, které dokazují, že rtuť se dostává do mozku přímo z nosní dutiny.

Pokud pokládáme Alzheimerovu chorobu za nemoc způso­benou faktory prostředí, tak se za viníka vždy považuje hliník. Ale přibývá důkazů, že je to rtuť, a ne hliník, který se ve vyso­kých koncentracích nachází v mozcích obětí Alzheimeroby choroby. W. R. Markesbery a jeho lékařský výzkumný tým z kateder chemie, patologie a neurologie z University of Ken­tucky a též ze Sanders-Brownova střediska stárnutí v Lexingtonu v Kentucky zkoumali Alzheimerovu chorobu a její sou­vislost se rtutí několik let. Ve své nejnovější studii vyšetřovali koncentraci stopových prvků v mozcích deseti pitvaných paci­entů s Alzheimerovou chorobou. Stopový prvek, který se nacházel důsledně v nejvyšších koncentracích, byla rtuť; stu­die si též u zkoumaných objektů povšimla nižších množství zinku a selenia. Z hlediska vědců je vysoký stupeň rtuti pří­tomný v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou nejdůležitější nerovnováhou, kterou pozorovali. Za významné pova­žují také nízké koncentrace zinku, neboť zinek a selenium jsou známy svým ochranným účinkem proti toxicitě těžkých kovů.

Nepatrná množství rtuti v mozku způsobuji stejné změny, které jsou patrné u Alzheimerovy nemoci. Tubulin je bílkovi­na potřebná pro zdravou tvorbu neurofibril, pojivové tkáně nervového systému. Pacienti s Alzheimerovou chorobou mají poškozený tubulin, z něhož vznikají známá „neurofibrilární klubíčka“, která jsou překážkou řádného předávání informací v mozku. Profesor lékařské biochemie Boyd Haley a další jeho kolegové z University of Kenlucky krmili potkany hliní­kem, ale nepozorovali žádné změny tubulinu, kdežto u potka­nů živených rtutí se snížily hladiny tubulinu, což se podobalo typickým nálezům u Alzheimerovy nemoci.

Vimy a jeho spolupracovníci z lékařské fakulty University of Calgary též používali potkany k pokusům, které ukázaly, že rtuť význačně snižuje množství tubulinu. Koncentrace rtuti v mozku těchto potkanů se vlastně podobaly koncentracím, zaznamenaných u opic 28 dní po vložení zubních amalgámových výplní.

Jim, kterému je nyní 80 let, měl ústa plná velkých amalgámových plomb, z nichž některé pokrývaly doslova celý zub. Po celých 35 let mu jeho zubař pravidelně vyměňoval staré stříbr­né plomby za nové. Před pěti lety si Jimova manželka Marta všimla, že se zhoršuje jeho pohybová obratnost. Minulé léto chodil už velmi bídně; s údivem si uvědomila, že když při obě­dě s přáteli upadl, nevěděl, jak vstát, a odmítal spolupracovat s lidmi, kteří se mu pokoušeli pomoci. Ještě později toho léta se Martě zdálo, jako by ho zastřela mlha. Bez pomoci nebyl scho­pen chodit nebo vyjít do schodů. Během dovolené v Rakousku se zdálo, že zapomněl plavat, a to byla původně jeho oblíbená činnost. „Vůbec nic z toho nechápal“, říká Marta.

V září vzala Marta Jima ke geriatrovi (lékaři, který sc zabývá cho­robami stáří), který diagnostikoval Alzheimerovu cho­robu a odhadl, že Jim bude během tří měsíců potřebovat pobyt v domě s ošetřovatelskou službou. Tato diagnóza Jimem tak otřásla, že začal poslouchat svou ženu, která se už několik let pokoušela přimět ho k testům zjišťujícím otravu amalgámem.

Pozitivní výsledky, ukazující vysoké hladiny amalgámu, Jima přesvědčily, že si nechal plomby vyndat.

Jim si u zubaře nechal plomby vyměnit ve dvou sezeních. Při první cestě k lékaři se musel Jim zavěsit do Marty, aby vyšel několik schodů do ordinace; po posledním sezení sešel ze schodů bez pomoci. Brzy po odstranění všech výplní sou­hlasil praktický lékař s Martou, že Jim jakoby „procitl“. Po pěti měsících, kdy má Jim za sebou detoxifikační program na vyloučení veškerého amalgámu ze svého organizmu, již zase vychází sám ven. Opět je schopen připravit své a Melitino daňové přiznání a napsat dopisy. Ačkoli chůze není ještě ideál­ní, stále se zlepšuje, a co je nejdůležitější, Jim už nyní rozliší, kdy udělá nějakou chybu, a umí se opravit.

V anti-amalgámovém táboře jsou tací, kteří považují hliník v otázce hledání příčiny Alzheimera za falešnou stopu. Není však možné pominout narůstající počet důkazů o určité roli, kterou hliník hraje ve vývoji této choroby. Jak někteří nazna­čují, mohlo by k tomu docházet tak, že mozek s nedostatkem zinku je přeplněn rtutí, a tak se stává vnímavým k ukládání hli­níku, ale hliník sám o sobě tuto nemoc nezpůsobuje. Nabízí se i možnost, že hliník a rtuť v tomto ohledu spolupracují. I když je hliník všudypřítomný – ve vodě, průmyslově vyráběných pomerančových džusech, potravinách, kosmetice, lécích, deo­dorantech, nádobí a plechovkách s nápoji – neznamená jeho množství, kterému jsme z těchto zdrojů vystaveni nic, ve srov­nání s koncentrovanými dávkami rtuti, které získáváme tím, že je nám vložena do úst a my ji vdechujeme při každém soustu.

SOUDNÍ PŘE O RTUŤ

I když stomatologické společnosti v Británii a Spojených stá­tech veřejnost před nebezpečím amalgámu nevarují, společ­nosti, které amalgám vyrábějí (a kterých by se nevýhody ply­noucí z reklamací mohly týkat nejvíc) musely nedávno vzít všechny ty varovné známky vážně. Nový zákon ve státě Kali­fornie (Proposition 65) se snaží chránit Kaliforňany před tím, aby nebyli nevědomky vystavováni chemickým látkám, o kte­rých je známo, že způsobují rakovinu nebo vrozené vady. Jakékoli pracovní prostředí, které obsahuje takové potenciálně škodlivé látky, musí být označeno nějakým upozorněním.

Americká Nadace pro zákony o životním prostředí (Environmental Law Foundation, ELF) se rozhodla prověřit na fir­mě Jeneric, jednom z největších výrobců zubních amalgámu, jak se s tímto problémem vyrovnává. Soud rozhodl ve pro­spěch ELF a Jeneric se tak stal první společností, která se svý­mi výrobky vydává též zdravotní varování ve formě upozorně­ní pro zubní lékaře, stomatologický personál a pacienty v Kalifornii o možných rizicích vrozených vad, plynoucích z expozice rtuti.

Jeneric dodává upozornění se všemi bednami s amalgá­mem, dopravovanými po celé Kalifornii, a souhlasí s tím, že bude zásobovat zubní ordinace varujícími vývěskami, které se vystaví na nápadných místech čekáren: „Tato ordinace jako zubní materiál používá amalgám, který obsahuje rtuť, chemic­kou látku, jejímuž nebezpečí jste vystaveni, a o které je ve státu Kalifornie známo, že způsobuje vrozené vývojové vady a dal­ší poškození rozmnožovacího ústrojí. O další informace požádejte svého zubního lékaře.“ Souhlasí také s tím, že přestane prodávat rtuťové výplně zubařům, kteří nechtějí vyvěsit varující upozornění.

Po rozhodnutí Jenericu se deset dalších výrobců amalgámu spojilo a vzneslo námitky. Rozhodnutí soudce amerického Federálního soudu zrušilo předchozí zákon s tím, že regulač­ním orgánem pro amalgám není Proposition 65, ale americký Úřad pro potraviny a léky, který samozřejmě rozhodl, že plomby se rtutí jsou bezpečné. „Po každém kroku vpřed,“ říká Vimy, „se vrátíme o deset kroků nazpět.“

V létě 1996bylo rozhodnutí nižšího soudu zrušeno odvolá­ním na návrh ELF. Odvolací soud rozhodl, že nižší soud udělal chybu, když připustil zrušení: Proposition 65 je zákon schvá­lený kalifornskými voliči, takže směrnice FDA nemohou zabránit nařízení Proposition, aby byli občané v této věci varo­váni. Znamená to, že v době psaní této knihy musí kalifornští zubaři přiznávat svým pacientům, že plomby obsahuji rtuť.

ODSTRAŇOVÁNÍ PLOMB

Ne každý by si měl nechat své plomby odstranit. Máte-li sku­tečné podezření, že vám vaše plomby nějak škodí, bylo by moudré to dokázat sérií testů, které ukážou, zda jste na rtuť přecitlivělí. Lékaři Don Henderson a Michele Monteilová z imunologického oddělení Chelsea and Westminster Hospital vyvinuli jednoduchý krevní test, který zjistí, zdali za vaši nemoc mohou vaše plomby.

Test nazvaný Test na specifické paměťové T-lymfocyty (Metal Specific Memory T Cell Test – MSMT) zjišťuje, jestli si váš imunitní systém „pamatuje“ zubní či jiné kovy. Když je organizmus ohrožen cizím vetřelcem (řekněme virem), posta­ví se na odpor a infekci zneškodní. Pokud jste příště napadeni stejným virem, organizmus zaútočí již daleko rychleji a účin­něji, protože má svou imunologickou paměť – získané protilát­ky. Tato odpověď imunitního systému může být skutečně měřena.

Co se týče kovů, tak ačkoli všichni lidé vykáží jistou imu­nologickou paměť na různé kovy včetně rtuti, pouze ti, kteří mívají závažné reakce – například pacienti, kteří mají vyrážku po niklu – budou mít silnou paměťovou odpověď. Podobný test, který měří expozici těžkých kovů v průmyslu, je dostup­ný již mnoho let. Doktor Henderson a doktorka Monteilová ukázali, že síla imunitní odpovědi na rtuť a jiné kovy může být také odstupňována. Potenciální toxicita rtuti vám také může být stanovena na základě podrobné klinické a zubní anamné­zy. Navíc může být každé jednotlivé zubní výplni změřen elektrický potenciál milivoltmetrem, neboť každá plomba je potenciální baterií. Někteří kliničtí ekologové tuto zkoušku provádějí.

Podle Levensona a Hugginse je nejdůležitější stránkou odstraňování plomb správné pořadí jejich vyvrtávání, tedy aby byly vyjmuty nejdříve ty negativně nabité.

Mnoho pacientů, kteří pospíchají s výměnou svých amalgámových plomb, ještě více onemocní, protože se nedodržuje žádný protokol, který by je ochránil před náporem uvolňovaných rtuťových par. To se stalo i Johnovi, vědci z Birminghamu, který dokonce po pečlivém odstranění všech svých zub­ních výplní téměř zemřel.

Po náhradních neamalgámových výplních se mohou samo­zřejmě vyskytnout případné zdravotní potíže, ale ty jsou naštěstí u většiny lidí velice vzácné. Nicméně pochybuji, že by se nějaký celostně zaměřený zubař podepsal pod to, že jakýko­li zubní materiál je naprosto bez možnosti rizika.

S určitostí víme, že po prvním zaplombování kompozitními výplněmi můžete mít přecitlivělé zuby. Některým pacientům však tato citlivost přetrvává, když se jim plomby „uvolňují“ – a když je mezi zubem a výplní mezera. Všechny kompozitní plomby jsou založeny na pryskyřičných materiálech a vlhké prostředí slin, krve a dásni může nepříznivě ovlivnit jejich schopnost dobře v zubu držet.

Do úst se vloží směs v tekuté formě a pak musí tato plas­tická látka „uzrát“ neboli polymerizovat, přičemž pomocí konzervace světlem hmota ztuhne a stabilizuje se. Zralý mate­riál se ve výplni zmenší asi o 2 až 5 procent. Jestliže je spojení se zubem nedostatečné, tak se plomba scvrkne a vytvoří se okrajová mezírka mezi výplní a zubem, což se již nikdy nezlepší. Podle doktora Stephena Dunneho, hlavního předná­šejícího a odborníka z katedry záchovné stomatologie v Krá­lovském stomatologickém institutu v Londýně, pracuje jen 60 procent konzervujících světelných zářičů podle nařízení výrobce.

U kompozitních výplní se též očekává, že vydrží o polovinu méně než amalgámové plomby. Carl Leinfelder z University of South Carolina, který provádí testování těchto materiálů na lidech, však podotýká, že „ideální“ obnovující materiály, nejodolnější vůči opotřebení (dokonce i ve srovnání se zlatem, kte­ré je považováno za nejtvrdší látku) jsou určité výrobky z pryskyřičných polymerů, pokud se ovšem při vkládáni pečli­vě navrství.

Zubaři, používající tuto metodu, většinou naleptají dutinku v zubu a zaplombují ji lepící vrstvou pryskyřice. Pak vloží měkkou, samotvrdnoucí látku ze skelného isomeru; po ní následuje další pryskyřičná lepící vrstva a potom vysoce polymerizující makromolekulární materiál, který musí být světel­ně zakonzervován. Následuje další vrstva lepidla a přes ni tenoučká vrstvička látky o vysoké tvrdosti a odolnosti.

Máte-li v úmyslu nechat si udělat plomby založené na prys­kyřici, vyberte si zubaře, který má k dispozici pryžové plátky k oddělování tkáně od okolí a před vložením plomby použije pečlivé izolační postupy, a který zároveň vlastní spolehlivé konzervující světlo. Ze všeho nejvíc by měl mít velké zkuše­nosti a spoustu spokojených pacientů.

Nejlepší záchovnou metodou pro dětské zuby je prevence. Pokud můžete, kojte děti, vyhýbejte se sladkým nápojům a vel­kému množství sladkostí, zajistěte jim přírodní stravu včetně spousty ovoce a zeleniny a ujistěte se, zda si pravidelně čistí zuby a po každém jídle snědí nějaké ovoce. Již v roce 1911 zji­stil průzkum 1 500 školáků na Novém Zélandě, že pokud po jídle snědí alkalickou potravinu, která provokuje produkci slin, tak se neutralizuje kyselé prostředí ideální pro bakterie. To ohromně snižuje výskyt zubního kazu. Nejlépe tvorbu slin podněcuje konzumace ovoce.

 

Nezanedbatelný estetický efekt – hledej rozdíly

To byl úryvek z knihy. Jistě jste při čtení měli chuť jít hned k zubaři a nechat si vyměnit všechny plomby. Jak se na závěr úryvku píše, nedělejte to, alespoň ne naráz. Jděte na to postupně. Nebude to tak finančně náročné a nebude to ani pro organismus takový šok. Zajděte k zubaři a pokud nějaká plomba již neplní svůj účel, vyměňte ji za novou plombu bez obsahu rtuti. Osobně bych vyměnil tak maximálně 2-4 plomby ročně. K tomu bych ale bezpodmínečně užíval preparát na detoxikaci organismu od rtuti. Viz níže. Kompozitní plomby od doby vydání knihy se značně rozšířily a jsou stále vylepšovány. Proto kvalita a tvrdost je již na skvělé úrovni.

 Od roku 2008 se  v Norsku a Dánsku již zakázaly používat amalgámové plomby s obsahem rtuti. Je paradoxní, že Evropská unie zakázala od roku 2009 prodávat teploměry se rtutí, ale dávat plomby do zubů, zatím nikoliv.

Co dělat, aby obsah rtuti byl z vašeho těla vyloučen?

Nejlepší cesta k vyloučení rtuti je pomocí metody řízené detoxikace. Na tento problém bylo v řízené detoxikaci pamatováno a na trh byl uveden preparát, který umí nastartovat organismus k vyloučení toxických kovů. Pomocí preparátu Joalis Antimetal, který je komplexní a pomáhá vyloučit z těla soubor toxických kovů nebo přímo zaměřený preparát Joalis Antimetal Rtuť. Nestačí však vzít si jen tento preparát a domnívat se, že vše půjde ven. Důležité je při detoxikaci podpořit i orgánové soustavy, jako například játra, aby nebyla při odbourávání rtuti poškozena nebo zvlášť čistit i ústní dutinu, sliné žlázy apod. Proto radím, obraťte se při detoxikaci na odborníka. Spolu konzultujete všechny problémy a stanovíte správný postup. Pokud jste se ještě neregistrovali ná úvodní stránce tohoto webu, udělejte to. Dostanete zdarma ebook o řízené a kontrolované detoxikaci těla a další důležité informace, které vám přinesou mnoho užitku.

11 komentářů u Nebezpečné zubní plomby a detoxikace

  • Greta Trnková napsal:

    Děkuji za tento velmi poučný a přínosný článek. Je to bez zastírání všech eventualit škodlivosti.
    Ale četla jsem v nějakém časopise, že stejně , ne-li více jsou škodlivé náhradní pomocné plastové materiály, které se používají před zhotovením implantovaných zubů z porcelánu. Já sama mám v ústech tyto plastové náhrady již 4 roky, protože můj lékař ještě nevychytal skus a stále se snaží to vyladit a má diametrálně jiný názor na můj skus. První zuby mi před necelými 3 a 3/4 roky zhotovil dle mé představy a já jsem s nimi byla velmi spokojená do doby než došlo ke zhotovení definitivních zubních náhrad. Jenže když jsem došla k lékaři, místo toho, co mi vyhovovalo, mi do úst nasadil zuby, vpáčené do úst tak, že jsem měla z úst liščí tlamičku a dosud se s tím co jsem tak vehementně odmítala a chtěla to vrátit do původního stavu, potýká lékař i já, protože důrazně žádám to co mi vyhovovalo a ne tuto zúženou verzi zubů zasunutých do ústní dutiny To co píšete o škodlivosti amalgámu, má zřejmě platnost i v případě dlouhodobého působení těchto plastů v ústech, sama to na sobě poznávám, včetně zhoršené funkce jater, snížené imunity, padaní vlasů, žaludečních potíží, nekomfortu v ústní dutině, horšího vylučování moči atd. Napíšete mi, stejně otevřeně fakta k mému problému bez jakéholiv zatajování faktů ??? S díky Trnková

    • admin napsal:

      Dobrý den, zatím jsem o škodlivosti pomocných plastových materiálů neslyšel, ale dle mého názoru na tom nebudou nejlépe. Jistě jsou určeny jen na dočasnou dobu a jelikož je v ústech prostředí poměrně agresivní pro spousty materiálů, mohou i tyto plasty neblaze působit na organismus. Navíc dlouhodobé fungování s nevyhovující zubní náhradou je značně náročné pro psychiku člověka, i když se to na první pohled nemusí tak zdát. Organismus trpí dlouhodobým stresem, pokud nejste v pohodě se svou zubní náhradou, a ten se na zhoršeném zdraví může velmi brzy projevit.
      Další problém může být, pokud Vás nekvalitní náhrada omezuje ve stravování nebo v kousání potravin. Pokud se člověk musí omezovat, stravuje se pak velmi jednostranně, organismus může trpět nedostatkem vitamínů, minerálů, enzymů a dalších důležitých látek. Pokud potraviny nejsou dostatečně rozkousány a promíseny se slinami, zatěžuje se trávící ústrojí a z potravin nezískáte to, co byste měla.
      Dle MUDr. Šmuclera, tedy specialisty v oblasti stomatologie, jsou lidé, kteří mají nevyhovující zubní náhrady ohroženi na životě, a to podvýživou. Je to způsobeno právě nemožností stravovat se dle zásad správné výživy.
      Ve Vašem případě bych vyměnil stomatologa nebo to alespoň konzultoval s jiným. Doba 4 let je natolik dlouhá, že mně k tomuto „výkonu“ zubaře napadají různé spekulace, které zde nechci publikovat, protože se zde dotyčný zubař nemůže vyjádřit.

  • Objektivní napsal:

    Neuvěřitelná nehoráznost dnešní doby. Nechce se mi ani věřit, že ti co přísahali na Hypokrata, dnes cpou lidem do zadních zubů pryskyřici, na které se tvoří mikroskopické mezery v nichž se usazuje plak a jsou katastrofou pro zubní hygienu. Amalgám působí antibakteriálně a myslím, že za život těch kovů mnohem více požijeme ve stravě. Ale na druhou stranu jsou bílé výplně pastva pro zubaře a výrobce dentálních potřeb. O takové zuby je potřeba se více starat, výplně si navíc platí každý sám. Co naplat, že se i tak odepíšou rychleji. No tak nasadíme drahý implantát. Doporučuji si přečíst něco od pana Ivo Hradského.

    • admin napsal:

      To, že je potřeba se o bílé plomby více starat, není argument pro to, aby se bílé plomby nepoužívaly. A to, že si to každý platí sám, také ne. Je na každém rozhodnout se, čemu dá přednost. Jestli amalgámu nebo pryskyřici, jestli možným zdravotním komplikacím nebo vyšší péči o zuby. Pokud si přečtete článek důkladně, zjistíte, že některé komplikace způsobené amalgámovými plombami mohou být značné. Osobně jsem se setkal s několika klienty, kteří až po detoxikaci těžkých kovů a výměně části zubních výplní, přestali mít zdravotní problémy.

  • Josef napsal:

    Dobrý den, v článku je mnoho informací co kdy kdo zkoumal atd… Můj dotaz je jednoduchý: Dá u konkrétního člověka, mne, během života, zjistit, změřit, jestli mi moje 40 let staré amalgámové plomby škodí nebo neškodí? Mnohé příznaky mám, ale ty mohou mít i řadu jiných příčin.

    • admin napsal:

      Dobrý den, nedá se s určitostí říct, že zrovna rtuť je viníkem určitého zdravotního problému. Kdyby tomu tak bylo, jistě by už byl plošný zákaz používání rtuti.
      Změřit obsah rtuti v určitých orgánech bude také problém. Musel byste najít zařízení, kde vám odeberou vzorek tkáně a provedou testy. U některých tkání to však za života nepůjde.
      Pomocí přístroje Salvia se dá změřit zatížení organismu rtutí a pomocí řízené detoxikace rtuť s těla vyloučit.

  • Iva napsal:

    Dobrý den, detoxikovat orgagismus v době těhotenství či při kojení není pravděpodobně ideální. Je tedy nějaká možnost, jak již v době těhotenství dostat z těla těžké kovy? Dnes mi například dala zubařka amalganovou plombu a nerada bych do miminka přenesla další těžké kovy. Děkuji za odpověď.

    • admin napsal:

      Začínat s detoxikací v době těhotenství nebo kojení není ideální, ovšem dávat v době těhotenství amalgánovou plombu už je riziko. Divím se, že Vám ji vůbec dávali. Snad vše dopadlo OK.
      Pokud nechcete začít v těhotenství detoxikovat dle řízené detoxikace, využijte schopnosti Chlorelly, jako potravinový doplněk je skvělá.

  • Mišák napsal:

    Ahoj, děkuji za ucelené informace ohledně amalgámu i za všechny komentáře.
    chtěl bych se tímto poradit: Zhruba před rokem jsem si nechal kompletně opravit zuby.
    Na otázku o nebezpečnosti rtuťi jsem samozřejmě dostal odpověď typu „mořské ryby jsou horší“, a má finanční situace byla v tu dobu pro bílé plomby nedostatečná, takže se to vyřešilo amalgámem…:(
    Celkem jich mám tedy uvnitř asi 6..
    Po posledním zákroku a zaplátování plomby jsem čekal asi 3 hodiny a ústa jsem neustále vyplachoval vodou(kterou jsem vyplivával). Poté jsem se šel naobědvat a hned po prvním soustu se mi v zorném poli objevila taková barevná šmouha podobná pestrobarevnému hadu, která mi doslova zastínila z velké části výhled.(myslím, že to bylo stykem s horkým jídlem a právě plombou). Pak už se to neobjevilo… A zase až teď po roce… kus zubu se mi vlivem tlaku v plombě ulomil a již asi 5 krát jsem měl (většinou po jídle)stejný problém se zrakem. Po cca 5 ti minutách max. to většinou odezní, ale už jen ten fakt, že k tomu dochází je nepříjemný.
    Proro se chci poradit a zeptat, jak mám postupovat, abych co nejefektivněji tento jed z těla dostal a pak se mohl dále detoxikovat(aby detox měl cenu) A ještě mám dotaz, co bych měl asi přibližně očekávat, kdybych s tímto šel za mou doktorkou? Je možné, že je to alergie na tento kov, nebo zkrátka už jen povaha tohoto toxického kovu může způsobit tyto projevy? Děkuji mockrát za radu. :)

    • admin napsal:

      Zdravím,
      detoxikace rtuti je ideální provádět za pomocí kapek Joalis. Přímo na rtuť nebo na těžké kovy máme takové kapky, ale samotné by byly k ničemu. Je třeba dát do chodu ostatní orgány, aby detoxikace proběhla kvalitně. Určitě se zaměřit na játra a jaterní okruh a postupovat systematicky. Pokud byste měl zájem o detoxikaci, ozvěte se mi na email, poskytnu vám bližší informace.

    • Pavel napsal:

      Dobrý den, děkuji za skvělý článek,

      rád bych se zde podělil s osobní zkušeností, která vše potvrzuje. V r. 2007 jsem absolvoval vyšetření, kde mi potvrdili, že prakticky nemám šanci mít děti. Tato skutečnost byla mimo jiné příčinou rozvodu s bývalou manželkou. Nebyl jsem jediný, ani poslední případ v této souvislosti, bylo to drsné, ale takový je život a v současné době jsem rád, že se tak stalo, protože jsem nakonec potkal současnou přítelkyni, která mi je oporou. Tehdy mi ale nezbývalo nic jiného, než se s realitou smířit nebo začít pátrat po příčinách… Co mohlo způsobovat můj problém, když jsem žil zdravě (nekouřil, pil velmi sporadicky, jedl jsem vyváženě – spíše zdravě, pravidelně sportoval, neměl nadváhu, neměl stres, bydlel skoro v přírodě apod…)? …Po několika letech mě napadlo, že právě amalgámové plomby, potažmo rtuť, má podstatná část obyvatel ve svých ústech. Začal jsem pátrat po tomto spojení a narazil na podobné články, jako je tento. Samozřejmě jsem tomu až tolik nevěřil, protože jsem nedoufal, že by mohl být takový stomatologický materiál povolen a přehlížen jeho negativní účinek takovou dobu. Nicméně jsem se cca před 6 lety rozhodl postupně odstraňovat svých 22 !! amalgámových plomb. Proč jsem měl tak zkažené zuby? Čistil jsem si je špatně, což ale také bylo způsobené špatnou osvětou, které tu v minulosti byla. V úspěch zlepšení mého stavu jsem moc nedoufal, spíše jsem bral jako hlavní benefit estetický efekt, navíc dalších pár let jsem o dětech stejně ani nepřemýšlel.

      Cca 3 roky nazpět jsem se seznámil se současnou přítelkyní, v té době jsem již měl jen asi 12 amalgámových plomb… Děti jsme neřešili, nicméně to, že mám pravděpodobný problém s plodností, přítelkyně věděla a velmi si vážím toho, jak moc mě podpořila. Nedávno jsem se postupnou výměnou výplní dostal na počet 6ti plomb a přítelkyně mi oznámila, že je těhotná… Jsme samozřejmě neuvěřitelně šťastní, už proto, že jsme dítě nemusely řešit umělým oplodněním. Jsem 100% přesvědčený, že příčina mého problému souvisela s amalgámovými výplněmi. Jako důkaz bude samozřejmě výsledek opětovného vyšetření.

      Možná mi budete oponovat, že v minulosti lidé měly amalgámové plomby také, nicméně problémy s neplodností nebyly takového rázu, takže příčina může být jinde… Jedna důležitá věc…dříve byl průměrný věk rodičů mnohem nižší, tudíž je zde i velký předpoklad, že v mládí neměly až tak zkažené zuby. Navíc mladý organismus si s podobnými problémy poradí o něco lépe, než u čtyřicátníka, jako jsem já.

      Další efekt, který jsem si uvědomil, bylo téměř vymizení problémů se zažíváním, zlepšení alergie na pyly a záněty krku, na které jsem vždy trpěl.

      Chtěl bych zdůraznit, že právě stát (ne dentisti) nese velkou vinu na tom, že tento materiál povolil a dodnes neřeší toxicitu amalgámu, která tráví půlku národa. Jsem velmi mírně řečeno „naštvaný“ a pracuji na zveřejnění ve sdělovacích prostředcích, aby bylo v povědomí, že příčina některých problémů by se měla hledat i v této souvislosti.

      Dále bych chtěl podtrhnout důležitou věc uvedenou v tomto článku, že je třeba amalgámu se zbavovat postupně, protože právě odvrtáváním těchto plomb samozřejmě dochází k dalšímu pravděpodobnému uvolňování rtuti během odstraňování. Velmi záleží na tom, jak odborně je amalgám odstraňován, tzn. zda zubař používá nástroje, které eliminují polykání amalgámu během odstraňování (tj. rychlost odvrtávání, odsávání, použití kofferdamu, který maxiálně izoluje operovaný zub od ústní dutiny apod.).

      V souvislosti s neplodností doporučuji přečíst ještě tento článek z r. 2012,
      http://sex-vztahy.doktorka.cz/tezke-kovy-mohou-zpusobit-alergii-na-spermie-a-neplodnost/

      Vyzdvihuje se zde zejména ten fakt, že u spojení s amalgánem může u části populace vznikat autoimunní reakce, která poškozuje spermie. Důležité je i množství použitého amalgámu a to, jak je zub tímto materiálem vyplněn. Tzn. vystavován obrušování, při kterém je rtuť z materiálu postupně uvolňována.

      Právě díky této osobní zkušenosti jsem hluboce přesvědčený, že právě amalgám je v současné době jeden z nejvíce přehlížených problémů, který fatálně poškozuje zdraví.

      Pavel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>