zdravá budoucnost, alternativní medicína, odstranění nemocí
Získejte EBOOK zdarma

Jméno *

E-mail*

Poznámka: Pole označená * jsou povinná.

Obezita je jeden z nejčastěji skloňovaných pojmů v moderní době. Dokonce se

již začíná hovořit o epidemii. Když jsem si zadal slovo obezita do Googlu, zobrazilo se 1.100 000 výsledků a na Seznamu to bylo 1.511 000 výsledků.

Obezita je jmenná forma slova obézní, pocházejícího z latinského obēsus, což značí „statný, tučný nebo vykrmený“. Obezita, česky otylost je stav, ve kterém přirozená energetická rezerva savce (např. člověka), která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví. Více najdete např. ve Wikipedii.

V roce 1971 se připravoval americký prezident Richard Nixon na prezidentské volby. Měl-li ve volbách zvítězit, potřeboval něco udělat s rychle rostoucími cenami potravin. Nixon potřeboval, aby ceny potravin klesly, a potřeboval dostat farmáře na svou stranu. Jeho poradce Earl Butz měl radikální plán, který proměnil potraviny, které konzumujeme, a tak změnil i tvar těla lidské rasy.

Butz pomohl zemědělcům zahájit novou, průmyslovou formu pěstování a pěstovala se především kukuřice. Kukuřice se stala motorem pro obrovský růst množství levných potravin, dodávaných americkým supermarketům a američtí farmáři se téměř přes noc stali multimilionáři s přístupem na globální trhy.

V polovině 70. let byl přebytek kukuřice. Butz navštívil Japonsko a zkoumal tak vědecký objev, který rychle změnil všechno. Z kukuřice se začal vyrábět kukuřičný sirup HFCS, obsahující glukózu a fruktózu.

Tento kukuřičný sirup se rychle začal dávat do skoro všech potravin: do pizz, do salátů, do masa. Všechno začalo být

sladší a trvanlivost potravin vzrostla z několika dní na několik let. Zvlášť velký dopad měl vynález výroby kukuřičného sirupu na limonády. V roce 1984 začala

v Americe firma Coca Cola používat kukuřičného sirupu namísto cukru. Ostatní potravinářský průmysl rychle následoval. Kukuřičný sirup byl o dvě třetiny levnější než cukr. Usuzovalo se, že zdravotní riziko není žádné. O obezitě se tehdy nemluvilo.

Avšak od poloviny sedmdesátých let se vážně debatovalo o nebezpečí srdečních chorob a v akademických kruzích se debatovalo o tom, co jej způsobuje. Americký odborník na výživu Ancel Keys tvrdil, že srdeční choroby způsobuje tuk, britský výzkumník na University of London profesor John Yudkin dokazoval, že srdeční choroby způsobuje cukr. Jenže potravinářský průmysl cukr potřeboval, a tak byla zjištění profesora Yudkina potlačena a Yudkin byl exkomunikován z vědecké obce.  Potravinářský průmysl vytvořil nový druh potravin „s nízkým obsahem tuku“. Jenže existoval problém. Když odstraníte z potravin tuk, chutnají jako lepenka. Bylo zapotřebí tuk něčím nahradit a potravinářský průmysl ho nahradil cukrem.

Rychle vznikly stovky potravinářských výrobků „s nízkým obsahem tuku“. Obsahovaly ale obrovské množství cukru.  Potravinářský průmysl argumentoval, že každý občan je sám odpovědný za to, kolik kalorií konzumuje, jenže i lidé, kteří dělali sporty, začali tloustnout. V polovině osmdesátých let začala být obezita vážný problém. V roce 1966 existovalo v Británii 1,2 procenta mužů

a 1,8 procenta žen klasifikovaných jako obézních (s BMI více než 3O). V roce 1989 už tam žilo 10,6 procent obézních mužů a 14 procent obézních žen. Nikomu zatím nedocházelo, že obezita má souvislost s užíváním kukuřičného sirupu v potravinách.  Čím více cukru jsme konzumovali, tím více ho naše tělo chtělo. Na Newyorské univerzitě si povšiml profesor Anthony Sciafani něčeho podivného u svých laboratorních krys. Pokud konzumovaly jídlo pro krysy, měly normální váhu. Jakmile začaly konzumovat potraviny ze supermarketu, za pouhých několik dní radikálně ztloustly. Cukru neměly nikdy dost: jedly potraviny s obsahem cukru bez přestání.

Vědci nyní vědí, že hlavní tělesné orgány metabolizují cukr a vzniká z toho cukrová „cunami“. Kolem jater se cukr proměňuje v tuk a vyvolává nemoci jako cukrovka druhého typu.  Z jiných studií vyplývá, že cukr dokonce vytváří i povlak na spermatech a obézní muži jsou tak méně plodní. Jeden vědec konstatoval, že se proti obezitě nemusí nic dělat, protože obézní lidé prostě vymřou.

V únoru 2011 vydalo několik vědců v časopisu Nature komentář, který citoval rostoucí množství vědeckých důkazů, že fruktóza vyvolává procesy, které vedou k toxicitě jater a celou řadu dalších chorob. V březnu informoval list New York Times o studii, která zjistila, že muži, kteří pijí nejčastěji slazenou limonádu, dostávají infarkt ve 20 procentech více případů než muži, kteří ji pijí jen málo.

Vědci nyní vědí, že cukr, prostřednictvím své metabolizace v tlustém střevě, což je druhý lidský mozek, vyvolává drogovou závislost, stejně jako cigarety nebo alkohol.

Jedním z důsledků obezity je skutečnost, že ve vašem těle přestane řádně fungovat hormon leptin. Ten normálně tělo produkuje, aby vám dalo najevo, že jste už sytí. U obézních lidí leptin chybí a příčinou je cukr. Když leptin nefunguje, tělo si neuvědomuje, že má přestat jíst.

Vzniká z toho závažná otázka: vytvořil potravinářský průmysl záměrně takové potraviny, které na sobě vyvolávají drogovou závislost a způsobují, že nikdy nemáte pocit sytosti a pořád chcete jíst víc? Pokud by se to prokázalo, byl by to tentýž skandál, jakým je postižen tabákový průmysl.

Problémem je, že není příliš mnoho peněz k dispozici na financování tohoto výzkumu, a tak potravinářští výzkumníci potřebují financování od potravinářského průmyslu. Mnoho vědců se bojí mluvit o těchto problémech nahlas, protože se obávají, že přijdou o své granty. Vazby mezi politiky, vědci a potravinářským průmyslem jsou velmi těsné. V roce 1990 chtěla Světová zdravotnická organizace doporučit globální limity na spotřebu cukru. Když o tom připravovala dokument, do Ženevy se vydal americký ministr zdravotnictví Tommy Thompson. Lobboval jménem cukrovarnického průmyslu a Světová zdravotnická organizace doporučení o omezení spotřeby cukru zrušila.

Proč bylo daleko jednodušší zavést varování před škodlivostí cigaret než varování před škodlivostí cukru? Když se začala zavádět varování na balíčky cigaret, tabákový průmysl na Západě už prohrál. Soustředil se na nové trhy, v Indii a v Číně. Potravinářský průmysl je ale daleko silnější lobby než tabákový průmysl.

Anne Miltonová z britského ministerstva zdravotnictví však přesto tvrdí, že není vyloučeno, že v Británii bude zaveden v této věci zákon proti potravinářskému průmyslu, protože rostoucí obezita obyvatelstva je závažným problémem pro státní zdravotnictví.

6 komentářů u Glukózo-fruktózový sirup – hrozba obezity

  • Ivana Černá napsal:

    Dobrý den, vysoké množství jednoduchých cukrů v potravě jistě souvisí s obezitou. Často se člověk dočte o tom, že se má nahrazovat řepný cukr hroznovým. Ale na to tedy pozor, hroznový cukr je výborný pomocník, ale ne na běžnou konzumaci nebo vaření! více je i na http://www.glukopur.cz

  • Láďa napsal:

    A pomůže, alespoň trochu, vyměnit řepný cukr za třtinový? A ještě jedna věc, glukózový sirup je prý neškodný, fruktózový je tedy škodlivý?

    • admin napsal:

      Jakýkoliv cukr samotný je škodlivý. Některý více, některý méně. Cukr v ovoci nebo v zelenině je vázán na vlákninu a dochází k postupnému uvolňování, takže tam je to v pořádku. Navíc dodává spousty vitamínů a minerálních látek potřebných při zpracování cukru.
      Lepší než řepný rafinovaný cukr je cukr nerafinovaný, hnědý (přírodní), melasa nebo třtinový. Je to jen proto, že v sobě obsahuje minerální látky a vitamíny. Je to ale malé množství.
      Lépe by bylo se cukru co nejvíce vyhnout. Lze nahradit Stévií, ale určitě nenahrazovat umělými sladidly.
      Glukózový sirup je cukrový sirup, tedy je to cukr ve formě sirupu, tzn., že k němu platí totéž, co k cukru. Fruktózový sirup funguje jinak než glukózový. Nenavozuje pocit sytosti, tudíž ho můžete jíst více a vzniká nebezpečí obezity.

      • František Flos napsal:

        Nadbytečná fruktóza se mimo jiné metabolizuje na kyselinu močovou. Už se ojevují případy dny u dětí konzumujících nápoje slazené g-f sirupem.
        Je to opravdu vážný problém.

  • František Flos napsal:

    Na téma nebezpečí plunoucí z mnohonásobně vyšší konzumace (v podstatě nedobrovolné ) fruktózy už se objevilo množství dalších studií a článků. Doporučuji se na to trochu zaměřit.
    Vyplývá mi z toho jednoznačně se vyhnout všemu kde je glukozo- fruktozový sirup. Ale taky zjistíte že už je skoro ve všem včetně uzenin, pečiva a jiných potravin kde dříve nebyl. Pomalu není co jíst, ale problém je natolik závažný, že nad tím nejde mávnout rukou.
    Uvádí se , že bychom neměli konzumovat více než 40 g fruktózy na den, ale to je vše dohromady včetně ovoce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>